Ovce Romanovky

Ovečky jsem si koupila od paní Bučíkové z Košíků. Mají krásné chovné Romanovky.

Tři jehničky zatím stačily. Měli jsme jen menší zahradu a ze začátku jsem je musela už od října přikrmovat senem.

Ovčín jsme zateplili, ale další rok jsem zateplení dala pryč, když jsem zjistila jak je chovají jiní farmáři. Venku a bez přístřešku. To jsem zatím nechtěla, ale zateplený ovčín, bylo asi už moc.

Další rok jsme s mužem koupili od souseda louku, kterou jsme oplotili uzlíkovým lesnickým pletivem a tam bylo pastvy pro tři ovečky až nad hlavu.

Louku jsme propojili cestou v lese a ovce si tam chodily jak potřebovaly. Měly tam vodu a sůl.

Na podzim, začátkem listopadu, jsem si vypůjčila romanovského berana. Byl tady 3 měsíce a já jsme moc skoků neviděla a začala jsme plašit, že jehňata zase nebudou. Tak jsem si půjčila dalšího berana, mnohem mladšího, aby vše ještě pojistil.

Koncem měsíce by měly být jehňátka. Tak uvidíme.

13.04.2011

Tak jehňátka pořád nejsou. Ovce jsou už jak balóny a jehňata nikde. Ani vemena nejsou ještě nalitá, tak týden si asi ještě počkám.

Je na nich někdy vidět, že už jim ty břicha vadí a dost polehávají, ale zase někdy mě dost překvapí a jančí jak ročky. Trkají do sebe, přitom jsou na sebe dost zvyklé. Toho trkání jsme si všimla, když jsem je nechala ostříhat. Najednou se nepoznávaly a trkaly do sebe celý den.

Dnes jsem je poprvé pustila na půl hodiny na pastvu. Začínám pomalu, ať jim ten přechod neudělá zle. Večer jsem je nechala zase půl hodinu.

6.5.2011

Jehňata zatím nejsou, ale to je možná dobře. Tak si ovce krásné přešly ze sena na trávu a bez problémů. Přikrmuji je večer ještě senem, takže mají dost.

Tady jsou v zimě.

I tak se dá ze začátku farmařit:). V  lesíku nad domem, kde byla kdysi zahrada.